Může svrbění těla souviset s psychikou? Jak stres ovlivňuje kůži

Je jednoduché vnímat kůži jen jako obal, povrch našeho těla, který má ochrannou funkci.

Naše kůže je ale ve skutečnosti stejně důležitý orgán jako srdce, plíce a ostatní. Dokonce jde o náš největší orgán. A stejně jako všechny orgány v těle reaguje na naše psychické problémy či na stavy spojené se stresem. Pokožka a nervový systém jsou úzce propojeny už od embryonálního vývoje, protože oboje je vytvořeno ze stejného zárodečného listu – ektodermu. 

Stres je reakcí organismu na zátěž nebo na ohrožení. Naše tělo je na stres vybaveno adaptačními pochody a hormony, které nás mobilizují k útoku, útěku nebo na zvládnutí psychické zátěže.

Stres sám o sobě je vlastně aktivační faktor. Těžko si představit náš život bez něj. Problém je, když podhodnocujeme a zkracujeme období relaxace. V podstatě jde hlavně o to, jestli si po aktivaci dovolíme dostatečně vypnout a zregenerovat své zdroje. 

Psychologové hodnotili průměrné reakce a přiřazovali „stresové body“ k významným životním změnám a událostem, které jsou více či méně pro každého člověka náročně. Podle této škály prožíváme nejvyšší míru stresu při smrti blízkého člověka (max. 100 bodů). Je ale zajímavé, že stresem pro nás mohou být i všeobecně pozitivní události, jako jsou svatba (50 bodů), těhotenství (40), narození dítěte (39), které na škále předběhly takové životní rány jako pokles příjmů (38) nebo smrt přítele (37). 

Tato škála je však stále jenom orientační. To, jak události hodnotíme a nakolik jsou pro nás stresující, je velmi individuální. Někteří jedinci jsou přirozeně odolnější proti negativním účinkům stresu. 

Stresu se nedá vyhnout

Abychom nebyli bezmocní proti svrbění těla ze stresu, ale i proti jiným útrapám, které atopický ekzém s sebou přináší, můžeme čerpat z vědomostí o stresu, které jsou v současnosti dostupné. Potřebujeme vědět, jak funguje, co nás znamená, kdy nám škodí a co nám může pomoci. Pokud je ekzém nebo svrbění naším hlavním problémem, který nám komplikuje život, samy o sobě nejsou dostatečně účinné ani medicínské prostředky, ani uvědomění si toho, co potřebujeme, i podpora okolí.

Potřebujeme mít nějaká esa v rukávu, abychom mohli vykročit z bezmocnosti, kterou začarovaný kruh svrbění těla způsobeného psychikou navozuje. Potřebujeme nějaké svépomocné prostředky, o které se můžeme opřít, když je nejhůř. Přijít na to, co pomáhá, a postupně to rozvíjet a zdokonalovat.

Je moderní hovořit o boji proti stresu a o tom, jak „nad ním zvítězit“. S bojem proti stresu je to tak trochu jako v pohádce o dvanáctihlavém drakovi. Když mu jednu hlavu setneme, čeká nás ještě mnoho dalších. Nemluvme ale jenom o negativních účincích stresu.

Určitou dávku stresu potřebujeme. Pokud nás někdo usadí v místnosti zbavené všech stresových podnětů, na štěstí nám to nepřidá. Potřebujeme raději přemýšlet o optimální úrovni stresu než se ho zbavovat úplně.

Navíc je mnohem výhodnější bojovat za něco než proti něčemu. Zkusme do krajiny naší duše zavádět například následovné smysluplné metody a „bojujme za ně“.

Probdělé noci a hodně pláče, nervozity, nejistoty, obav a strachu. To jsou nejčastější stavy, se kterými si zhoršený atopický ekzém spojujeme. Vaše dítě má s největší pravděpodobností klasickou dětskou schopnost vnímat vaši úzkost. Co asi vnímá, pokud se o něj v jednom kuse obáváte? 

Pokud je to kojenec, obrazně řečeno, úzkost od vás přijímá spolu s mateřským mlékem. Jenže i když jde o větší dítě, to, jak jsme úzkostní či úzkostliví, se v našich činech projeví v menší či ve větší míře. Je přirozené, že podléháme panice při pohledu na někoho, kdo se fanaticky škrábe a na naše snahy zasáhnout reaguje s nepochopením, až s agresivitou. 

Z mého pohledu je důležité opět nebojovat se svými pocity, ale upřímně si je přiznat a snažit se nějak to vyvážit. 

Kolik pozornosti věnujeme jiným stránkám osobnosti – ať už našeho dítěte, nebo naší vlastní –, když sami trpíme atopickým ekzémem? Na čem zakládáme své hodnoty? Jaká slova bychom použili k charakterizování silných stránek osobnosti? Jsme vůbec schopni je vidět, když náš pohled přitahuje pokožka a stavy s ní spojené? To, na co zaměřujeme pozornost, ať u nás samotných, nebo u našeho dítěte, je silným poselstvím. Bude formovat další náš nebo jeho život a budoucnost.