Jak porozumět svojí pokožce

Citlivá kůže a jak ji zvládat: Poznejte svůj problém a najděte řešení

Citlivá kůže se projevuje dráždivými pocity, jako jsou pnutí, pálení, píchání, štípání, někdy i svědění, a to často bez zjevné příčiny nebo vyrážky.

Autorka textu: MUDr. Nina Benáková, Ph.D., dermatoložka

Nepříjemné pocity a dráždivost citlivé pokožky jsou velmi podobné jako u kůže po popálení, opařeních a podrážděních. Kůže je v tu chvíli přirozeně citlivější, protože má přechodně narušenou bariérovou funkci.

Citlivou kůži může mít jedinec typově (konstitučně) nebo dědičně (geneticky), často to bývá u kůže, která je jemná, světlá a suchá.

S citlivou kůží má v Evropě problémy téměř 40 % lidí, častěji ženy než muži. Příčiny se všeobecně shrnují do tří bodů - odchylka v oblasti kožní bariéry, kožního nervového systému a imunitního systému.

Svůj podíl na citlivosti kůže mají i hormonální a psychické vlivy, životní styl a vnější prostředí.

Okamžitou úlevu při svědění citlivé kůže vám zajistí protisvědivý sprej, v běžné hygieně doporučujeme volit produkty přímo vyvinuté pro citlivou kůži.

Citlivá kůže není nemoc, jde spíše o větší náchylnost k citlivosti.

Zvýšená citlivost se může objevovat u normální kůže, ale i u kůže s narušenou kožní bariérou. Zvýšenou citlivost najdeme i u některých zánětlivých kožních nemocí (například atopický ekzém, seboroická dermatitida, růžovka, lupénka). Kromě obličeje se citlivá kůže projevuje často také na pokožce hlavy, rukou a na genitáliích. dalšími častými místy citlivé kůže je pokožka hlavy, ruce i pokožka na genitáliích.

Kromě pojmu „citlivá“ se můžeme setkat, hlavně v článcích zaměřených na zdraví a kosmetiku, s výrazy, jako jsou reaktivní a intolerantní kůže. Citlivá, reaktivní a intolerantní kůže mají hodně společného. Často se překrývají a péče o ně se liší jen minimálně. Těžkosti a projevy se ale v tomto případě stupňují:

Citlivá (senzitivní) kůže je všeobecný termín označující kůži, která reaguje na běžné podněty mnohem intenzivněji než zdravá kůže. Člověk pociťuje nepříjemné pocity jako štípání nebo pálení kůže bez viditelných příznaků v situacích, kdy u zdravé kůže nenastávají nebo nastávají jen v malé míře. Příkladem jsou kontakt s vodou, teplo nebo chlad, vítr, sluneční záření, tření, pocení a podobně.

Reaktivní kůže je vysoce citlivá kůže, která reaguje podrážděním na vlivy, které by k němu vůbec neměly vést. Dochází tu nejen ke vzniku nepříjemných pocitů pálení kůže, ale i k viditelnému zánětu. Reaktivní kůže je dráždivá.

Intolerantní kůže se chová jako citlivá, reaktivní kůže, ale k tomu ještě nesnáší běžné vnější hygienické a kosmetické prostředky a často i masti a léky.

Pro úplnost zmiňme ještě dva další pojmy související s citlivou kůží. Jedná se ale už o nemoci, jejich vyšetření a léčba je tedy v kompetenci dermatologa:

Kontaktní alergický ekzém vzniká na podkladě kožní hypersenzitivity. Tato kůže bývá také citlivá, ale hlavní příčinou těžkostí a zánětu je její přecitlivělost, tedy kontaktní alergická reakce na látku, na kterou normálně žádná reakce nevznikne. Tuto reakci budou mít jen ti, kteří se na danou látku opakovaným kontaktem s kůží stali přecitlivělými. Mezi časté kontaktní alergeny patří například nikl v bižuterii, konzervační přísady v kosmetice atd.

Hypersenzitivní reakce se na kůži projevuje jinak než výše uvedené stavy, a to především výrazným svěděním. Kromě zarudnutí se projevují i pupínky a otok. Reakce pokračují a stupňují se několik dní po působení kontaktního alergenu a šíří se i mimo místa kontaktu s kůží.

Pro potvrzení nebo vyloučení kontaktní alergie dermatologové dělají speciální kožní náplasťové testy (epikutánní testy), kde se testují standardní a případně i speciální sady konkrétních alergenů.

Kontaktní iritační dermatitida vzniká na podkladě dráždivého účinku fyzikálních, chemických nebo biologických vlivů. Tuto reakci bude mít každý (i bez citlivé kůže), a to v závislosti na charakteru dané látky, její koncentraci, síle nebo době působení.

Projevuje se ve vzestupné intenzitě od zarudnutí přes puchýře a v nejtěžších případech až po nekrózu (odumření tkáně). Poslední zmiňovaný stav nastává při závažných úrazech (elektrický proud, popáleniny, omrzliny, poleptání kyselinou či louhy, kontakt s toxickými rostlinami a živočichy…). Pocitově jde o pálení, štípání, bolest a podobně. Kožní reakce je ostře ohraničená na místě kontaktu s iritační látkou, v dalších dnech se nestupňuje, naopak časem slábne a nikam se nešíří.